Proč? Protože, když je člověku nabídnut nezapomenutelný zážitek, tak je pro něj nezapomenutelné i místo, se kterým je zážitek spojen. A když oním místem je vaše město, tak jej máte dále stále „při ruce“. A když je to zážitek, který má šanci se opakovat, pak jste rádi, že je to nabídka se silnou tradicí. A právě pro podržení tradice a pro touhu znovu se „ponořit“ do naší „Kopřivy““ píšu toto zamyšlení.
Sdílení zážitků je možností pro ty, kteří si dopřáli diváckou účast na letošní 39. „Kopřivě“ – přehlídce Netradičního divadla, k znovuotevření svých pocitů a moc bych si přála, aby sdílení vyznělo jako pozvánka pro všechny, pevně věřím, na další a další Kopřivy.
Nedopřála jsem si všechna představení /pro příště to mám v plánu/ a tak se mohu podělit o zážitky z těch, která jsem shlédla.
Vše pro mě začalo Kulatým stolem na téma Velkodušnost. Velmi výstižně tento pojem vymezil pan profesor Pavel Švanda: „Slovo velkodušnost působí skoro jako pozapomenutý archaismus. Běžně používáme slovo velkorysost. Ta ale platí pro náš intelekt, mozek v akci. Velkodušnost je nadání duše, ducha který vane, kudy se mu zachce. Velkodušnému člověku se lépe dýchá, protože nedusí sebe ani ostatní úzkostnou malodušností.“ /citace z Věstníku 39. ročníku Přehlídky Netradičního divadla/.
Zahajovacím představením pro mě byl „Stand Up Down“ Divadla Aldente. Mimořádné herečky a herci, kteří do děje rozpravy zapojili i našeho pana starostu a dostali do pohody celé publikum.
Žijeme v době hodnocení, srovnávání, v době „nej“. Nemám to ráda. Nic méně nejsilnějším zážitkem pro mě bylo vystoupení Divadla Continuo s představením „Hit Sunt Dracones“ ve velkém sále kulturního domu Kopřivnice. Za mne fantastické a fascinující. Jako bych svou duši poslala až na jeviště přímo do děje, či spíš neděje a byla jsem jim byla tažena jako můra ke světlu. Fantazie se ve mě radovala, protože jsem se ocitla ve světě lidských snů které svými těly zhmotnily čtyři skvělé herečky beze slov, za živě synteticky vytvářeného hudebního a světelného podkresu. „Dali a Freud v jednom“, řekla jsem si a dovolila jsem si toto pak osobně říci zvukaři, režiséru a osvětlovačům spolu s upřímným nadšeným poděkováním za mimořádně silný divácký zážitek.
Byla jsem doslova „nasycena“ silnými zážitky až po okraj a tak jsem si posteskla – kam dám ty další?
Vešly se, byly z jiného „soudku“, byly to „Magické monology“ Divadla Kontra ze Slovenska. Je moc dobře, že s tímto představením zavítají i do středních škol a velmi upřímným a srozumitelným způsobem seznamují mladé lidi s problematikou duševní nerovnováhy a poruch.
Sobotní dopolední představení pro děti mě nadchlo stejně jako mou vnučku. Divadlo Báry Hubáčkové ze Štramberka v představení „Srdce tygra“ dalo divákům pocítit sílu lásky, která z lidí a zvířat činí spolutvůrce laskavého života. Následující výtvarná dílna byla ro děti báječnou možností vytvořit to, co pociťovali při představení.
A závěr patřil hercům Pavolovi a Julianě Serišovým ze Slovenska s představením „Pépe“.
Tuto legendární inscenaci napsal v roce 1974 Bolek Polívka. V podání Pavola a Juliany, otce a osmi leté dcery, se tento jemný, hravý příběh postavil válce s jasným lidským poselstvím.
A poselství, které předával letošní 39. ročník „Kopřivy“ – velkodušnost bych přála naší jedinečné „Kopřivě“ do jejich dalších ročníků. Vnést ji do ní mohou a já věřím, že tomu tak bude, všichni, kteří ji tvoří a všichni, kteří ji mohou existenčně podpořit. Děkuji Vám za to.
Na shledanou v dubnu u dortu se 40. svíčkami.
PhDr. Stanislava Podžorná
