BIRUTE MAR
Litevská herečka, režisérka, spisovatelka. Velká osobnost a královna divadla. Narodila se v roce 1969, vystudovala klavírní hru na střední umělecké škole, studovala na Institutu divadla, hudby a filmu v Petrohradě (Rusko) v oboru herectví a režie. Studovala rovněž v japonském Tokiu-zpěv a tanec tradičního japonského divadla.
Od roku 1994 je herečkou litevského akademického (později národního) divadla.
Ve spolupráci s Litevským tanečním informačním centrem vytvořila sólové projekty současného tance, se kterými vystoupila na mezinárodních festivalech současného tance v Litvě, České republice, Slovinsku a ve Švédsku.
Od roku 1998 vystupuje s nezávislými projekty, v nichž se uplatňuje nejen herecká akce, ale i vlastní literární přínos a hudební složka. Tyto sólové výkony, oceněné řadou mezinárodních divadelních cen, prezentovala na divadelních fórech ve více než třiceti evropských a světových zemích. Od roku 2018 je uměleckou ředitelkou SOLO THEATER.
Věnuje se rovněž literatuře. Zaměřuje se na poezii, prózu pro děti a eseje. Vedle toho píše také hry, operní libreta a publikuje v litevském kulturním tisku o divadle, tanci a filmu. Její poezie byla přeložena do osmi jazyků. Svoji tvorbu prezentovala na mezinárodních literárních festivalech. Monodrama Antigona vychází ze Sofoklovy tragédie. Jakkoli je festival Kopřiva zaměřen na originální a soudobé divadlo, vrací se čas od času i k dávným látkám. Tentokrát k antické tragédii, v níž se obnažují lidské charaktery, zkoušené vyhrocenými konflikty pradávných válek i střetů mezi citem a povinností. Oidipova dcera Antigona je sama ve svém konfliktu s představitelem moci i hlasatelem spravedlnosti. Přichází o život, pro diváka je však morálním vítězem. Kolika podobných příběhů můžeme být svědky i dnes, bez dramatických kulis a patosu, ale s podobným poselstvím… Všechny hlavní postavy dramatu zprostředkované výkonem jediné herečky jsou ve svém sdělení umocněny obrazovou projekcí a hudebním doprovodem. Autorka a zároveň protagonistka představení k tomu sama říká: „Měla jsem sen uchopit jinak Sofoklovu Antigonu a odtrhnout ji od tradičního pojetí. Hledala jsem obrazové ztvárnění, které dokáže hovořit starodávným i současným jazykem zároveň. Sled videozáznamů kontrastujících s obrovskými postavami sboru v pozadí a s osobnostmi tragédie – malými živými skvrnami vpředu. Kontrast, který připomíná zločin Antigony – hrst písku na bratrově těle.“
